Filip Ženatík, mladý člen našeho horolezeckého oddílu, je výjimečný talent. Jeho přirozený, ladný a elegantní pohyb po umělé stěně je stejně jednoduchý jako chůze člověka po zemi. Každému to však není úplně dáno, že … ? Je až s podivem, jak zvládá lezení po stěně. Vzhledem k jeho dětskému věku se samozřejmě rád houpá na laně a kolébá se na úvazku. Prostě chce normálně dělat věci, které k němu v tomto období bezstarostného dětství patří. Je prostě tak přirozeně genově naprogramovaný. Po určitých úvahách, zvažování a souhlasu rodičů jsem se rozhodl, že ho vezmu na závody dětí ve sportovním lezení. Vzhledem k tomu, že se dlouhá léta znám s vedoucím brněnského dětského horolezeckého klubu Rocky Monkeys Andrzejem Kurowskim, přihlašuji jej na předvánoční závody „Perníková chaloupka“. Chci aby nasál atmosféru závodů, poznal, co to obnáší lézt náročné cesty před zraky stovky očí a prostě zkusil odhalit to, co se v něm skrývá. Stanovené cesty bravurně zvládá, je až s podivem co předvádí. Na to, co má za těch pár týdnů kontrolovaných tréninků za sebou, je až udivující, že je po celkovém hodnocení ve své kategorii na 1. – 2. místě. Musí se tedy rozhodnout v superfinále. Vzhledem k nulovým zkušenostem a nečitelným zamaglajzovaným chytům nakonec končí na 2. místě. No abych se přiznal, není to na škodu. Sbírat zkušenosti se prostě musí pomalu…
Už podruhé jsem slíbil mému dlouholetému kamarádovi Petrovi, že za ním přijedu do Švýcarska a něco spolu zajímavého podnikneme. Žádné velké divočiny to ale nebudou, něco prostě lezecky pohodového a velkolepého. Nakonec jsme se shodli na schované a možná i trochu zapomenuté čtyřtisícovce Dent Blanche (v překladu „Bílý zub“) ve švýcarských Walliských Alpách. Vypadá impozantně a za údolím Val d´Herens vyčnívá do okolí tak jako majestátný Matterhorn nad Zermattem. Navíc je obklopena čtyřmi rozsáhlými ledovci a přístup k ní je údolím dost časově dlouhý.
Na letošní letní soustředění do Vysokých Tater na Brnčálovu chatu se přihlásilo tolik zájemců z horoškoly a oddílu, že bylo nutné ještě nějaké místo na jaře přiobjednat. Bohužel zbyly jen molitanové matrace ve velkém kumbálu. Všichni zde ubytovaní to však vzali s velkým nadhledem a humorem. Stejně tam moc času nikdo netrávil, vždyť ty večerní porady byly hodně dlouhé a do postelí se chodilo i kvůli báru dost pozdě… Někdo dokonce přišel párkrát až za ranního kuropění…
Máme v oddíle další tři instruktory skalního lezení!
Každoročně pořádá metodická komise ČHS pro oddíly, které školí nové adepty v horoškolách, výcvik nových instruktorů. Z našeho oddílu se letos do kurzu instruktora skalního lezení RCI přihlásili Ondřej Rohan, Petr Hanák a já. Nejdříve jsme si museli dodělat kurz sportovního lezení SCI (někteří z nás měli splněné určité bloky kurzu SCI z minulého roku) a pak mohli pokračovat na kurz RCI. ČHS se rozhodla zvýšit kvalitu svých instruktorů a tak od letošního roku učí podle nových standardů.
Na konci května se 7-mi členná parta dobrodruhů rozhodla zdolat nejvyšší vrchol kontinentálního Španělska Mulhacén (3482 m n. m.) a projít pohoří Sierra Nevady.
Pohoří Sierra Nevada se nachází v nádherné Andalusii v provincii Granada na jihu Španělska. Část území je od roku 1999 vyhlášena jako národní park. Naše nadšení a očekávání tamější přírody a hor bylo tedy veliké.