Tak jako každý rok na podzim přichází i tentokrát na pořad dne košt pořádného originálního vinného burčáku. Ten co se prodává okolo silnic, případně po brněnských náměstích nás neláká. Chceme pravý z hroznů a ne z oslazených jablek. No a k tomu patří samozřejmě sport, tak jak je u nás zvykem.
Kompletní účast všech členů horoškoly je pro mě velice potěšující zprávou při objednávání pobytu na Brnčálově chatě v dolině Zeleného plesa pod strmými tatranskými štíty. Neexistují žádné výmluvy proč někteří nemohou uzavřít celoroční snažení typu: nemám dovolenou, babička potřebuje hlídat, jedu s rodiči či s přítelkyní k moři či podobné bláboly, které jsem poslouchal v loňském roce.
Po ledu a sněhu ani památka a v úkolech mi pořád visí „napsat článek o posledním lezení v Maltatálu“ a zrovna jsem na hodně nudné přednášce. Tak spojím příjemné s užitečným a alespoň v myšlenkách se vrátím do nádherného rakouského údolí Maltatál, kde jsem s Lokálkou mohl strávit prodloužený víkend 24.-26.2. 2012 na ledech s mottem: „Za minutu dvanáct“ .
2012.05.13. Lezení Lokálka Sochorská skála
13 je pověrčivé číslo, ale přece na to horolezec nedá, když je venku pěkně a zrovna nepotřebuje výmluvu, když se mu nikam nechce.
Původní název naší plánované oddílové akce se vztahoval na splutí horní Vltavy v časném březnovém termínu. Jenže ne vždy, co si člověk naplánuje, musí zákonitě vyjít. Po neustálém odkládání zaviněném špatným počasím vznikl termín až 11. května. Jenže to už je docela dost pozdě na splutí horní Vltavy a kór mezi krami. Zájemců je sice dost, ale skloubit termín tak, aby vyhovoval všem, je nadlidský výkon. Taky ne každý je ochoten jet v lodi s kýmkoliv, někdo dokonce vyžaduje speciálního háčka a ne jakýhokoliv a k tomu ještě přiděleného! Co kdyby nebyl ten pravý a zadáka neposlouchal…., že?